Obrázky · 5. březen 2009, 05:49
Všichni máme rádi obrázky, proto si jich pár (barevných!) ukážeme, byť teda vykradených z Wikipedie, ale co už.
Tohle je maličký kousek LGV Est, vysokorychlostní trati z Paříže do Štrasburku, z projektovaných 400 kilometrů jich 300 je již v provozu. (Staví se od roku 2002.) Trať je projektovaná na rychlosti nad 300 km/h. Řekněme, že její kilometr stál několik set miliónů korun, kde několik je asi tak šest, možná víc, možná míň. Orientačně…
Tohle je dálnice D8 z Prahy na Ústí nad Labem a dále do bývalé NDR, plánuje a staví se to už od komunistů a furt to není hotové. Jak se ukazuje, kilometr téhle věci může klidně stát až 800 miliónů korun, byť to teda není tak docela fér, protože to opravdu vede docela náročným terénem.
Tenhle vynález je německá ICE3 jednotka, dá se s tím jezdit 330 (což z tratí kde se s tím jezdí a dá jezdit splňuje víceméně jenom ta LGV Est co tu máme na obrázku). Kolik byste dneska za jednu dali je těžko říct, ani na tom až tak extrémně nesejde, bylo by to taky pár set miliónů (šest? sedm?).
No, a co je tohle, to všichni víme. Taky víme, že maximální rychlost 230 km/h na české železnici z mnoha důvodů nejde využít, a kde by šlo, dokázala by to jednotka bez naklápění či souprava běžných vozů s lokomotivou taky (a ÖBB to doma s RailJety bezostyšně dělají). V době kdy se to kupovalo to přišlo na víc než ta ICE3 jednotka.
No. A co z obrázků plyne? :-) No… to je na vás.
— Honza Bartoš
Třídíme odpad · 28. leden 2009, 19:18
O první symbolický vhoz do nového zařízení, jehož cílem je posunout Brno o další krůček zpět mezi kulturní evropská města…
(Šalina, leden 2009)
Formulaci „posunout Brno o další krůček zpět“ si nejde nezamilovat.
— Honza Bartoš
No, I can't · 19. leden 2009, 03:57
Skutečné krize se vyznačují tím, že nelze jen si je uvědomit, začít proti nim bojovat, a najednou budou za námi, a vše bude zase skvělé. O skutečné krizi je lepší nevědět a nepřipouštět si jí. Boj s krizí jí dělá akorát horší, postupně objevujete co je špatně a jak vše bude ještě horší, a i když se snažíte jak to jen jde, nic se nezlepšuje, a ani nemůže. Ve skutečné krizi se musíte (a vlastním přičiněním!) postupně propadnout až na samé černé dno, a pak můžete teprve něco spravit.
Že krize nezačínají na dně a v tom nejhorším je na nich tak zrádné. Musíte spotřebovat spoustu energie jen proto, abyste se dostali do toho nejhoršího, vydáte všechno jásání a naději na bolestný pád do propasti. A tam už vám možná nic nezbyde. Nebo se taky klidně ani tam dostat nemusíte, skončíte viset někde na skále ze které jste bláhově seskákali dolů.
Ale co se dá dělat. Yes we can. And in Prozac we must trust. Terve!
— Honza Bartoš
Mother Russia · 17. září 2008, 10:12
Sem chtěl něco napsat o tom jak se mi nelíbí co se děje v Rusku a Ruskem, ale asi už to, dávno, řekli Iron Maiden.
Can you release
the anger, the grief
can you be happy
now your people are free…
Pokud ovšem ještě to tvrzení platí. Achjo, je to nechutný.
— Honza Bartoš
Slova · 9. září 2008, 02:33
Tečou slova, jako slzy a jako krev,
po tváři, a na rameni, na rukách,
studí, kapou dolů a pak tečou vpřed,
ke komu, kam, kdo je vinen, kdo je vrah?
— Honza Bartoš